Poslední týden v srpnu je ve světě školství nazýván jako přípravný týden. Přípravným týdnem se rozumí, že učitelé, potažmo i jiní pracovníci školy, připravují vše pro nový školní rok. Organizují se porady, kde se přerozdělují povinnosti, třídnictví apod.
Letošní přípravný týden jsem zahájila v nových šatech a se zářivým úsměvem, nabitá optimismem, o kterém jsem se snažila přesvědčit všechny své kolegy. Dívali se na mě značně skepticky a tento můj stav zřejmě přičítali mému mládí a mým, zatím chabým zkušenostem. Nenechala jsem se rozhodit ničím, byla jsem pevně přesvědčena, že vše bude tak, jak si to já udělám.
Hned první den jsem do školy dovláčela různě barevné šanony, které jsem postupně nadepsala všemi předměty, dále jsem si uzmula nástěnku, kterou jsem si sama pověsila na zeď (hold u nás je vše udělej si sám). Druhý den jsem si donesla fotky mých kočičích miláčků a manželovu fotku, abych se i v těch nejkrušnějších okamžicích mohla podívat na to, co má opravdu smysl (moje naivita je nekonečná). Mj. jsem si koupila na stůl kytičku, nové složky, nakoupila tužky, propisky a dokonce i nové pouzdro (konečně budu mít svoji vlastní tužku).
Co se týče povinností, dostala jsem opět na starost jazykovou učebnu, inventarizaci slovníků, DVD a CD, takže vlastně stejně jako vloni.
Celkem mě mrzelo, že jsem se třeba nestala vedoucí jazykové komise - ne proto, že bych byla tak ambiciozní, ale stejně zápisy z těchto komisí dělám já, místo EB a nápady na to, co by se mělo zlepšit a změnit přináším taky já, takže bych to raději dělala proto, že to dělat mám a ne proto, že EB je v některých věcech prostě neschopná. Ale budiž ...
Týden utekl jako voda, vlastně se téměř nic nenachystalo, kupodivu jako každý rok nebyly připravené ani rozvrhy, prostě vše tak, jak má u nás na škole být.
