První školní den

Na první školní den novýho školního roku jsem se vcelku těšila. Přípravný týden byla nuda, a tak jsem se těšila na změnu. Jen co jsem dorazila do školy, byla jsem, jakožto netřídní, odvelena dolů, kde jsem vítala a vodila do třídy zmateně pobíhající prváky. Docela mě tohle vítání bavilo - sledovat sebejisté nebo někdy nejisté a zmatené tváře prváků stálo za to :)

Den utekl celkem rychle, vzhledem k tomu, že jsem nebyla třídní, neměla jsem ani moc práce, vlastně jsem se jen vítala se student, což byla činnost víc než příjemná :)

Přípravný týden

Poslední týden v srpnu je ve světě školství nazýván jako přípravný týden. Přípravným týdnem se rozumí, že učitelé, potažmo i jiní pracovníci školy, připravují vše pro nový školní rok. Organizují se porady, kde se přerozdělují povinnosti, třídnictví apod.

Letošní přípravný týden jsem zahájila v nových šatech a se zářivým úsměvem, nabitá optimismem, o kterém jsem se snažila přesvědčit všechny své kolegy. Dívali se na mě značně skepticky a tento můj stav zřejmě přičítali mému mládí a mým, zatím chabým zkušenostem. Nenechala jsem se rozhodit ničím, byla jsem pevně přesvědčena, že vše bude tak, jak si to já udělám.

Hned první den jsem do školy dovláčela různě barevné šanony, které jsem postupně nadepsala všemi předměty, dále jsem si uzmula nástěnku, kterou jsem si sama pověsila na zeď (hold u nás je vše udělej si sám). Druhý den jsem si donesla fotky mých kočičích miláčků a manželovu fotku, abych se i v těch nejkrušnějších okamžicích mohla podívat na to, co má opravdu smysl (moje naivita je nekonečná). Mj. jsem si koupila na stůl kytičku, nové složky, nakoupila tužky, propisky a dokonce i nové pouzdro (konečně budu mít svoji vlastní tužku).

Co se týče povinností, dostala jsem opět na starost jazykovou učebnu, inventarizaci slovníků, DVD a CD, takže vlastně stejně jako vloni.

Celkem mě mrzelo, že jsem se třeba nestala vedoucí jazykové komise - ne proto, že bych byla tak ambiciozní, ale stejně zápisy z těchto komisí dělám já, místo EB a nápady na to, co by se mělo zlepšit a změnit přináším taky já, takže bych to raději dělala proto, že to dělat mám a ne proto, že EB je v některých věcech prostě neschopná. Ale budiž ...

Týden utekl jako voda, vlastně se téměř nic nenachystalo, kupodivu jako každý rok nebyly připravené ani rozvrhy, prostě vše tak, jak má u nás na škole být.

Po dlouhé době zase příspěvek

Když jsem se dneska podívala na svoje poslední, a zároveň první 2 příspěvky, docela jsem se zhrozila. Jako první mě vyděsilo datum posledního příspěvku, vzápětí ten bezelstný optimismus, který z něj očividně čišel ...

V podstatě jsou to dnes 2 měsíce od chvíle, kdy jsem napsala poslední příspěvek a moje veškerá předsevzetí vzala za tu dobu za své. Ať se snažím sebevíc, můj optimismus a dobrá nálada se se mnou rozloučí téměř každý pracovní den, jelikož co den, to nějaká "skvělá zpráva".

Ale protože těch skvělých zpráv a novinek je vcelku dost, budu je v náledujících příspěvcích popisovat postupně :)

Na co se těším

Vzhledem k tomu, že si chci připomenout, proč má moje práce smysl, musím začít trošku optimisticky. Takže na co se těším v tomhle novém školním roce?

• Na studenty, které učím, ale i na ty, které neučím, protože jejich pozdravy a úsměvy mi vždycky vylepší náladu
• Na to, že budu učit pro mě staré i nové předměty
• Na to, jak si zase zařídím svůj stůl, koupím nové barevné bloky, tužky, šanony, ...
• Na to, jak si vyzdobím jazykovku (doufám, že ji zase budu mít na starost) - koupím nové kytky a na dekorační sítě zavěsím nové materiály
• Na to, že budu mít zase na starosti "nástěnku úspěchů", tam budu zase dávat diplomy ze soutěží a budu na všechny studenty strašně hrdá
• Na to, že budu se studenty v ZSV diskutovat a pouštět jim filmy, které jim podle mě dají mnohem víc než sebelepší výklad
• Na to, že pojedu se studenty na školní zájezd do Paříže
• Na to, že budu zase některé studenty připravovat na školní kolo olympiády ve francouzštině
• A na spoustu dalších hezkých věcí které mě určitě čekají ... :)

Proč tenhle blog?

Psát tenhle blog jsem se rozhodla teď na konci "velkých" letních prázdnin, abych si připomněla, že ne všechno, co dělám, musí být zákonitě špatně. Abych si připomněla, s čím vším jsem do toho šla, a proč to vlastně dělám.

Ale pěkně od začátku. V roce 2006 jsem odmaturovala a rozhodla se studovat fráninu a ekonomii na UP v Olomouci. Všem, kteří se mě ptali, co ze mě s tímhle oborem bude, jsem říkala, že cokoliv, jen ne učitelka. Hned první rok na UP jsem ale začala učit fráninu v jazykovce a to mi vydrželo další 3 roky. V jazykovce se mi líbilo, učit mě překvapivě bavilo, a tak nic nebránilo tomu, zkusit ve 4. ročníku VŠ učit i pár hodin na nejmenované SŠ. První rok byl super - učila jsem 8 hodin týdně, v podstatě jsem odučila 2 hodiny a běžela jsem domů. Kontakt s kolegy a nadřízenými se omezil na minimum. Netýkaly se mě skoro žádné školní akce, povinnosti, dozory, prostě jsem jen učila.

Dostala jsem čtvrťáky a prváky. Co se týkalo čtvrťáků, tak ti (až na nějaké výjímky) skoro nic neuměli, což mi ale předem sdělila samotná p. ředitelka. Nikdo maturovat nechtěl, takže pohoda :)

S prvákama to bylo horší ... No horší, bylo to s něma fajn, ale učit na SŠ a v jazykvce je prostě rozdíl. Navíc jsem je dostala až v pololetí, takže jsem je neměla od začátku. Navíc měli příšernou učebnici, která tak nějak vynechala základy jazyka, což mi v tu chvíli nedošlo a měla jsem za to, že to, co by tenkrát prváci měli vědět, ví. Ale nevěděli, za což se dneska biju do hlavy a nějak se to snažím dohnat dodnes. Ale chybami se přece člověk učí, ne?

Ale tohle všechno není to, o čem bych až tak chtěla psát. Smysl tohoto blogu je v tom, že když jsem ten první rok na SŠ začala učit, byla jsem nadšená. Bavilo mě, naplňovalo mě to, těšila jsem se každý den do školy. Těšila jsem se na studenty.

Další rok už tak poetický ale nebyl. Dostala jsem víc hodin a k tomu svoje první prváky, které mám od začátku, a ke kterým jsem si vypěstovala skvělej vztah. Ale druhým rokem jsem tak nějak začala zapadávat víc do chodu školy, kolegové mě začali zvát na společné akce, chodila jsem s nimi na nejrůznější školení, poslouchala jejich názory, nápady, ... A najednou to všechno už nebylo tak bezva. Ale ten rok jsem končila VŠ, čekaly mě státnice a já neměla tolik času přemýšlet nad kolegy, nad systémem. Tohle všechno přišlo až další, tzn. 3 rok.

Třetí rok (školní rok 2011-2012) jsem na SŠ nastoupila na plný úvazek. Kromě frániny jsem začala učit marketing, management, estetiku a dějiny hudby, později jsem dostala na starost i praxe ve 2. ročníku. Co na tom, že o estetice a dějinách hudby vím prd - jsem mladá, nemám děti a vypadám, že bych to mohla zvládnout, takže babo uč. Na druhou stranu jsem tak díky tomu měla plnej úvazek a víc peněz, takže proč vlastně nebýt ráda, že?

Ale to zase odbíhám. Není důležitý, co jsem učila, ale to, jak jsem to všechno začala vnímat. Atmosféra na naší škole byla příšerná. Pro kolegy, a časem i pro mě, bylo všechno špatně. Vedení, prostředí, vybavení, prostě všechno. Na náladě nepřidaly ani vztahy mezi kolegy, konkrétně mezi jednou kolegyní a zbytkem. Moje počáteční nadšení, elán, optimismus se najednou začal vytrácet. Jakoby všechno růžové dostalo nádech šedé. Začala jsem přejímat stejné názory jako kolegové - tady to k ničemu nevede, všechno je špatně, co tady zmůžeme ... V období kolem Vánoc jsem byla tímhle "všechno je na nic" vyčerpaná tak, že jsem chtěla skončit hned. Klidně dělat uklízečku, ale být jinde. Ale neudělala jsem to, doklepala jsem celý školní rok a celé prázdniny se regenerovala. A pak mě napadlo psát tenhle blog, abych si připomněla, že kdysi bylo všechno jinak, že mě tahle práce neskutečně bavila a dávala mi smysl.